Proč děti vnímají čas jinak než dospělí?
Všichni víme, že čas má různé podoby. Jednou je ho málo, jindy nevíme co s ním, když se tak vleče. Někdy na chvíli dokonce zmizí a my najednou zjistíme, kolik už je to vlastně hodin. Čas je jako řeka, která mění svoji rychlost i směr, občas se ztratí v podzemí, aby pak vytekla někde jinde.
Dva druhy času
Již staří Řekové popisovali dva druhy času. Ten první, Chronos, je lineární a slouží nám k orientaci v čase. Tedy abychom věděli, jaký je den, kolik je hodin, jestli mají ještě otevřeno v krámě a za jak dlouho se sejdeme na kafe. Druhému času říkali Kairos a vlastně to byl první čas, který na zemi existoval. Tedy správný čas přiložit do ohně, zasadit strom nebo posbírat úrodu. Vnímání času je sice individuální, ale má některé společné rysy. Pro mnoho zaměstnanců například plyne čas v pracovní dny pomalu, aby pak víkend proletěl rychlostí světla. A když se podíváme na věc trochu z nadhledu, tak nám roky utíkají jeden za druhým, ani nevíme jak. Oslavíme Nový rok, potom jsou Velikonoce, narozeniny, těšíme se na dovolenou a už abychom vymýšleli dárky na vánoce.
To platí o nás dospělých. Ale jak je to u dětí? Vzpomeňte si. Jak dlouho to trvalo, než byly Vánoce, a kdy už budou ty jarní prázdniny a kdy už bude konec školy. Pořád jsme se nemohli dočkat. Děti, zejména ty předškolní, žijí přítomností. Nejsou zatíženy pohledy do minulosti ani plánováním budoucnosti. Žijí tady a teď. A pokud s nimi trávíte dostatek času, převezmete od nich i to jejich vnímání času. Je to čas Kairos. Před pár lety, po narození naší první dcery, kdy jsem s ní trávil hodně času, jsem si uvědomil, jak se mi zpomalil čas.
Od zážitku k zážitku
Už jsem čas nevnímal jako dospělý, který má v průběhu roku 3 nebo 4 důležité body, mezi kterými se pohybuje a z těch mezer si většinu moc nepamatuje, ale spíš jako dítě, které jde od zážitku k zážitku a za stejnou dobu toho vědomě zažije daleko více. Děti mají v každou chvíli bdělé vědomí, což znamená, že si plně uvědomují, co právě dělají a jsou na to soustředěné. Proto je těžké je vytrhnout z jejich her. Proto je potřebné s nimi prožívat co nejvíce času.
Časem se, bohužel, i u dětí projeví automatismy, tak, jak to známe my, že děláme jednu věc a už myslíme na něco dalšího. Potom si marně vzpomínáme, jestli jsme zamkli byt nebo vypnuli sporák či žehličku a radši se jdeme několikrát přesvědčit. Mít bdělé vědomí je skvělá věc, která prodlužuje život. Zkuste si každou chvíli uvědomovat, co právě děláte, co vidíte, na co saháte, jaký vzduch dýcháte, co cítíte na kůži, jaké zvuky slyšíte. Dá se to natrénovat, pro začátek, než si to budete uvědomovat automaticky, si to v duchu zkuste všechno komentovat (zamykám dveře, vyhazuji odpadky, zavírám branku, slyším kosa, vidím modré nebe). Tak se vám řeka času rozdělí na malé pramínky a za stejnou dobu toho zažijete daleko víc.
